Know-how se ve firmě často předává mezi zakladateli, zaměstnanci, vývojáři, obchodníky, dodavateli nebo investory. Pokud nejsou důvěrné informace jasně vymezené a chráněné, může být obtížné prokázat, že šlo o obchodní tajemství, a že druhá strana porušila své povinnosti.
Právní nastavení ochrany závisí na tom, jaké informace mají pro firmu skutečnou hodnotu. Může jít o technické postupy, zdrojové kódy, obchodní strategii, zákaznické databáze, cenotvorbu, výrobní dokumentaci nebo neveřejné informace o připravovaném produktu.
V praxi se řeší nejen NDA před jednáním s partnerem, ale také pracovní smlouvy, smlouvy s externisty, interní režim důvěrných dokumentů či návaznost na konkurenční doložky.
Při úniku informací je důležité rychle zajistit důkazy, zvolit vhodnou komunikaci s porušovatelem a vyhodnotit nároky z nekalé soutěže, porušení smlouvy nebo zásahu do obchodního tajemství. Dobře nastavená ochrana know-how snižuje riziko kopírování, ztráty konkurenční výhody a sporů o to, komu cenné informace vlastně patří.
