Nový výrobní postup, technické zlepšení nebo interní know-how nemusí vzniknout jen uvnitř jedné firmy. Často se na něm podílejí zakladatelé, zaměstnanci, externí vývojáři, výrobní partneři nebo několik společností v rámci společného projektu.
Bez jasné smluvní úpravy může později vzniknout spor o to, kdo smí technické řešení používat, komu náleží ekonomický přínos a zda lze know-how předat dalšímu partnerovi. Riziko je výrazné zejména tam, kde řešení není chráněno patentem, ale má hodnotu jako výrobní postup, obchodní tajemství nebo interní technologický standard.
Právní nastavení může řešit převod práv, licenci, pravidla spoluvlastnictví, mlčenlivost, zákaz zneužití know-how i podmínky dalšího vývoje. Ve smluvním vztahu je důležité odlišit samotné technické řešení, dokumentaci, zkušenosti z výroby, data, prototypy a navazující inovace.
Dobře popsaná práva k technickému řešení usnadní komerční využití bez zbytečných blokací mezi partnery. Firma získá větší jistotu při výrobě, licencování, jednání s investorem, prodeji podniku nebo ochraně obchodního tajemství před konkurencí.
